Jak to bylo doopravdy

10. červen 2012 | 10.02 |

                 Ač se snažím vytvářet jiný dojem, skutečně nemám ráda ten pocit, když mi něco bere dětství. Je mi celkem ukradené, když se dozvím informaci typu "v původní verzi Šípkové Růženky princ spící krásku nepolíbil, ale přeříz, jelikož měl očividnou somnofilii.", ale jakmile mi někdo vezme iluzi nějakého dokonalého charismatického pohádkového muže nadpřirozené rasy a místo něho dosadí úplně obyčejného osmadvacetiletého budižkničemu z Walesu... Fuck my life.

Howlův putující zámek

Budu předpokládat dvě věci. Zaprvé, že jste viděli Miyazakiho verzi. A za druhé, že je vám celkem jedno jestli tu vykecám spoilery, protože si to stejně v nejbližší době nepřečtete.

                Bylo nebylo, kdesi v kouzelné zemi zvané Ingarie žily tři sestry (!!!). Nejmladší Aletka, byla velice krásná. Druhá, Marta, byla docela chytrá. A ta nejstarší, zrzavá (!!!) Sofie měla vždycky smůlu.
A měla takovou smůlu, že když se zlý čaroděj Howl začal dvořit Aletce, jeho bejvalka Čarodějnice z Pustin se fakt namíchla, a šla si to s nejmladší sestrou vyřídit. Bohužel se neobtěžovala zjistit, jak Aletka vypadá, a tak omylem zaklela Sofii v devadesátiletou stařenu. (A už nevykřičníkuju, protože po tomhle mě nepřekvapuje už vůbec nic)

                Stejně jako ve filmu, Sofie uteče z města a skončí v Howlově putujícím zámku. Tam ji ovšem, místo malého zrzavého klučiny, čeká chlapec asi od deset let starší. Časem se objeví ještě několik velice pohledných mladých mužů, kteří mají mezi sebou různě silné vazby a středobodem je pochopitelně Howl. Proč to Miyazaki vynechal, vám je buď jasné, nebo nejste schopni přežít yaoi apokalypsu. 

                V Howlovi není nic ze vznešenosti, kterou mu přisoudil film. Je příliš obyčejný. Narcistický, sebestředný, metrosexuální, marnivý, líný a zbabělý. Snaží se sbalit každou sukni, kterou potká, prostě proto, že ho to baví. Má kytaru a neumí na ni hrát. Možná mu vytrhli srdce z těla, ale umírá na rýmu. A taky je laskavý, umí to s dětmi a určitě by vyhrál soutěž krásy. Přesto můžete takového kluka klidně potkat na ulici. Howl je totiž všechno možné, ale hlavně tak lidský, že to víc ani nejde.
Ten kluk není ze Sofiina kouzelného světa. Pochází z něčeho, co by se dalo nazvat Realita, ale kdoví, jak to s Matrixem je. Howellu Jenkinsovi je 28 let. Bydlí ve Walesu. Vystudoval literaturu. Baví ho rugby. Má sestru, neteř a synovce, který hraje počítačovou rpg hru Putující Zámek. Dafuq I just read?

                Přes záporné vlastnosti a obyčejnost (nebo právě proto), je Howl je snem mnoha dívek. Snem, který můj hloupě racionální mozek, nikdy nepochopí. Nevidím nic přitažlivého na klukovi, který by mohl být můj soused. Možná proto, že jednoho takového mám. Na druhou stranu bych se vůbec nedivila, kdyby mi taková osoba jednoho dne oznámila, že je vlastně čaroděj, má smlouvu s padlou hvězdou a teď potřebuje někoho, kdo by ho z toho vysekal. Muži.

                Sofie se snaží vypadat jako bytost z pohádek. Je čestná, skromná a nedokáže lhát. Ale je posedlá pořádkem, umí být dost nepříjemná, když není po jejím, a díky jejímu introvertismu ji všechno děsí. Hlavně lidé. S Howlem jdou k sobě asi jako olej a voda. 
Je to jedna z těch skvělých emancipovaných ženských postav, které nemusíte nenávidět, protože v ní prostě nevidíte žádnou potencionální konkurenci. Sofie si o Howlovi myslí, s prominutím, že je to kokot. Howl zase dává Sofii najevo, že je kráva. Kde tam Miyazaki vytvořil lovestory, to je mi záhadou.   
                Sofii ani nenapadne, že by s Howlem mohla něco mít, protože je přece devadesátiletá stařena a navíc jí Howl vyloženě vadí. Howl jí zase nikdy nedá najevo náklonnost a vlastně by se jejich vztah dal nejlépe popsat jako "ultimátní ponorková nemoc".
A když už na konci Howl chce projevil Sofii lásku, udělá to přesně takovým blábolením, jaké se od dvaceti osmiletého dítěte očekává:

"Budeme spolu žít šťastně až do smrti!"
Načež Sofie zareaguje absolutně nevzrušeně:
"Když sem to s tebou vydržela až do teď a nezabila tě... tak teda jo."

Miyazaki, jak jsi dokázal udělat tyhle postavy tak vznešené?

                Pokud dokážete zapomenout na filmové zpracování, získáte dva úžasné příběhy, které mají sice stejná jména, ale jinak jsou úplně jiné. Kniha samotná vás časem donutí přestat přemýšlet o Howlovi jako o princi z pohádky, protože kluk s ranní kocovinou prostě není éterická bytost (i když tohle byla pro mě nejrozkošnější Howlova podoba). Líbání polomrtvého Howla? Ale prosím vás... A když se Čarodějnice z Pustin nepředstaví jako babička, ale jako anorektická blondýna, může jít dětství do háje. A představa Howla v riflích taky udělala svoje.
Takže konečný dojem: HOWL! Y U NO AWESOME?
Přesto je to asi nejlepší knížka, co jsem za posledního půl roku četla.
A poslední poznámka. Howl's Moving Castle není pohádka, ale fantasy pro teenagery, i když v knihkupectví tvrdili něco jiného. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jak to bylo doopravdy hoples 04. 06. 2012 - 11:03
RE: Jak to bylo doopravdy sayonara®pise.cz 04. 06. 2012 - 11:08
RE: Jak to bylo doopravdy aiko ^_^ 04. 06. 2012 - 21:20
RE(2x): Jak to bylo doopravdy nagat 05. 06. 2012 - 10:37
RE: Jak to bylo doopravdy kristýna 05. 06. 2012 - 19:28
RE(2x): Jak to bylo doopravdy kristýna 05. 06. 2012 - 19:30
RE: Jak to bylo doopravdy nime 05. 06. 2012 - 19:44
RE(2x): Jak to bylo doopravdy nagat 05. 06. 2012 - 21:46
RE: Jak to bylo doopravdy fancik 02. 12. 2012 - 18:52