Strach moudrého muže - Patrick Rothfuss

27. prosinec 2013 | 00.31 |

                 O Kvothovi podruhé a doufám, že ne naposledy. Naštěstí jsem nestihla vypsat všechny své pocity dostatečně rychle a teď už si je nepamatuji, takže toho využiju ke konkrétnějšímu rozkecání se o charakterech, protože minule jsem z toho prakticky udělala lyriku. Poslední dobou si užívám abstraktní kaši kolem naprosto banálních věcí, ale pořád to není tak hardcore, jako slash na Pána prstenů, věřte mi. Zkusím to poblouzněné blábolení, které mu jsem propadla v předchozím díle, uvést na pravou míru.

                 Kvothe nám dospívá, je mu celých šestnáct a mozkové buňky mu hibernují, stejně jako každému teenagerovi. Ale pořád je chytřejší, než vy. Vede si relativně veselý život na univerzitě a kromě občasných zkoušek, Ambrose a finanční tísně, nemá žádný problém. Tedy, tohle jsou sami o sobě dost závažné problémy, ale později bude hůř. 

                 Pokud jste si mysleli, že ve Jménu větru bude ono jméno, kterým můžete ovládat vítr, odhaleno, jste vedle. On ho Kvothe vlastně nezjistí ani teď, ale už je blízko. Uhání mistra Elodina, učitele jmenování, aby ho vzal mezi své studenty. Jenomže milý Elodin je přesně ten typ člověka, který by v moderním světě učil literaturu, výtvarná a dramatická umění nebo filozofii fraktálních rovin. Je to cvok. Jeho hodiny vedou žáky spíš k frustraci, než k poznání a Kvothovi kvůli němu neustále ujíždějí nervy. V jeho zrzavé hlavě totiž není místo na hlubokou filozofii hledání stejnotvarých šišek v lese. Chce se naučit jméno větru, vystudovat a na další krok ještě nepomyslel, ale asi bude zahrnovat vydělání peněz a nalezení Uhlíka.

                 Uhlík je další veledůležitý charakter, o kterém jsem se tak nějak zapomněla zmínit. Předem upozorňuji, že navzdory české verzi jména, není Uhlíček žádný roztomilý adoptivní bráška, který by dělal Kvothovi ocásek. Cinder je tisíce let starý sadista, který se podílel na vraždě Kvothových rodičů, je jménem zavázán chodící mrtvole, která ho příležitostně mučí, a pravděpodobně z frustrace bije ženské. Tak perfektní překlad jména jsem nezažila od dob Krasomila Pohromy. Ale je to jedno, protože kdyby moje pravé jméno bylo Ferula, tak si taky raději říkám Uhlíček.
                 Všichni kolektivně nedoceňují absurditu Problému s Uhlíkem. Není jisté, jestli to byl on, kdo rozsekal Kvothova otce na kousky a vykuchal jeho matku (nebo to bylo obráceně?). Kvothova obsese je naprosto směšná. Jeho rodiče zabila banda ne tak docela lidí, vedená tisíciletou zombií a Kvothe se fixuje na jediného chlapa, který vypadá jako ten lamař z GoT. Je pravda, že situaci asi odhadl správně - Cindera nesnáší snad úplně každý, včetně mluvícího stromu - ale po té, co se Kvothův mokrý sen o jeho milované v drogovém rauši změní ve vzpomínku na Uhlíka, nepotřebujeme k analýze vykopávat Freuda. Kvothe potřebuje pomoc.

                 Když už se zmiňuji o Kvothově femme fatale, je vhodné upozornit na postavení žen v knihách Patrica Rothfusse. Bůh žehnej autorům, kteří považují ženy za lidi. Máme tu spoustu silných děvčat a k tomu celý národ ninjů, kteří žijí v matriarchátu a mají velmi pozitivní přístup k sexualitě. 
                 Už jsem mluvila o tom, že se Kvothe chová k ženám obzvlášť hezky, aniž by s nimi zacházel jako v bavlnce. Považuje je za naprosto rovnocenné. 
Kvothova vyvolená je velmi krásná žena, která, stejně jako on, zůstala bez rodiny a finančních prostředků. Ale zatím, co Kvothe je schopen vydělat si nějaké peníze prací, ona dělá jedinou věc, kterou umí; Hledá si zabezpečené muže, kteří jí jsou ochotni nějakou dobu sponzorovat.
                 Kvothův romantický zájem to pochopitelně značně znesnadňuje a ačkoliv jsou oba do sebe zaláskovaní jako hrdlič- romantičtější ptáčci, než hrdličky, zůstává jejich vztah na frustrovaně přátelské úrovni, protože je jim jasné, že kdyby dali svým citům prostor, pravděpodobně by oba umřeli hlady. Protože kdyby jste se měli napít pokaždé, když Kvothe zmíní peníze, odvezou vás rovnou do márnice. Ale spálit by vás nemohli, byli byste tak nasáklí alkoholem, že byste pravděpodobně explodovali a odpálili polovinu města. Nedostatek peněz není v Kvothově případě situace, ale součást jeho osobnosti.

                 Žádná z ženských postav není typická Mary Sue, ani dáma v nesnázích. Kvothe má sice své hrdinské chvilky, ale nic se nesmí přehánět. Takže, když vytáhne dívku z redoxní exotermické reakce, pardon, požáru, stejně sebou sekne na zem a slečna musí odejít do nemocnice po svých a ještě sebou odtáhnout přiotráveného Kvotha. 
                 Všeobecně The Wise Man's Fear je doveden do dokonalosti, kterou by měl Tumblr prohlásit za svatou, ale z nějakého důvodu Rothfusovu tvorbu vehementně ignoruje. Pokud byl první díl mírně teplý, druhý má pár kroků od Starfighteru. Otázkou je, začal Patric Rothfuss promítat veškerý svůj smysl pro sarkastický humor do fanservisu, nebo jde prostě o pozitivní přístup k genderu a různorodé sexualitě. Vsadila bych na oboje a ještě něco navíc.

                  
"Našla jsem povídku na tu chvíli, kde jsou Elodin a Kvothe uvěznění v bouřce na střeše archivu.
Nazí. Je rated T. T like fuck you Too."

                 Bohužel, navzdory tomu, že má Kronika královraha skoro všechno, stejně to nikdo nečet. Nedostatek povídek je v knižních fantomech docela běžné – proto jsem se taky stala raději otaku, než fantazákem. Gayporno neroste na stromech –, ale aby na knihu, kde sám autor na svém blogísku doporučuje "yaoi fanfikce"*, byly jen tři povídky**, to mi nepřipadá pravděpodobné. Kde jsou schované? A proč se nikdo nezajímá o Uhlíčka?

                 Tenhle díl jsem zhltla v rekordním čase (rozumějte, musím u toho ještě chodit do školy a do práce) a retrospektivně nechápu, jak jsem to stihla. Pokud si dobře vzpomínám, četla jsem i ve spánku. Od Rothfussova stylu psaní se nedá odtrhnout a tak se mi stalo, že jsem pár dní před zkouškami omezila spánek na 4 hodiny denně, ale ne kvůli učení, ale abych tu knihu satanovu konečně dočetla, protože jsem nebyla schopna myslet na nic jiného, než na Kvotha. Tenhle režim čtení je naprosto perfektní, protože pak se ve třetí čtvrtině knihy, dostanete do stavu naprostého emočního a fyzického vyčerpání a zrovna následuje nějaký zatraceně intenzivní prvek a vy jste z něj naprosto vyždímaní. Opravdu doporučuji maratón Sapkowskiho, zakončený ve čtyři ráno Věží vlaštovky. Svíravá nevolnost se mi vrací ještě dnes. Buď to, anebo jsem ve své zvrhlosti extrémně přecitlivělá. Berte to jako doporučení. Měli byste si to dobrovolně přečíst, i na základě rozkazu. Já jdu hledat Uhlíka a budu doufat, že tím zabiju čas, než vyjde další, poslední díl.

Master Elodin - AmyWinterbreeze

Všechno můžete číst s předpokladem, že jsou všichni zmínění muži krásní. Pokud to neděláte, vaše chyba.
Chce to více cviku, než to vypadá, ale dají se tak zapamatovat i nudné části povinné školní četby. 

*Patric Rothfuss se přátelí, mimo jiné, s Holly Blackovou. Pokud vám to teď nedává všechno smysl, už nevím, co s vámi. Mimochodem, oni se asi všichni američtí autoři fantasy tak nějak znají. Zajímavé.

**Nagatina lamentace: Z těch tří povídek jsou dvě špatné a jedna má místo sexu popis loutny. Mám konspirační teorii, že právě tu třetí psal sám Rothfuss.

Existuje několik vysvětlení: Buď to přeháním, protože můj fetiš na bělovlasé chlapy dosáhl takové úrovně, že už nedokážu správně vyhodnotit důležitost charakteru. (Pravděpodobnost: 95% - Uhlík byl v knize celkem 2x a z toho ho jednou Kvothe ani nepoznal.) Nebo jde fandom pokračuje ve vtipu "ani slovo o čandrínech". V knize Kvothe bezvýsledně pátrá o jakékoliv informaci o jejich tajném spolku, ale je asi tak úspěšný, jako já. (Pravděpodobnost: 70% - jsem paranoidní) A nebo to někdo cenzuruje a tenhle článek zítra zmizí a mou zmrzačenou mrtvolu najdou napíchlou na rampouch, protože jsem psala opravdu nevhodné články. (Pravděpodobnost: 9000% - jsem hodně paranoidní)

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Strach moudrého muže - Patrick Rothfuss Étienne 27. 12. 2013 - 06:48